Zajímavosti

Když v roce 1919 vznikla v Rybářích česká menšinová škola, dožadovali se rodiče dětí, aby se jejich děti mohly vzdělávat také na střední škole. Na splnění tohoto přání si však museli několik let počkat. V roce 1923 byl v Karlových Varech zřízen prozatímní přípravný středoškolský kurs, který vedl učitel František Věšín a po něm J. Malý. Mezitím byla v Rybářích postavena nová školní budova čp. 425/40, v jejímž druhém patře mělo být prozatímně umístěno gymnázium. Zatímco se budova stavěla, přišel středoškolský odbor při ministerstvu školství a národní osvěty (MŠANO) s tvrzením, že v Karlových Varech není střední škola nutná. To však narazilo na rozhořčený odpor, který vyjádřil též rybářský učitel Houska v Karlovarských listech: „Dnes žádá se na každém občanu, aby měl alespoň měšťanskou školu nebo nižší střední. A naše děti za to, že menšinové otázce nevěnuje se náležité péče, že se neřeší tak, jak zkušení hraničáři radí, ba ona se ani řešit nechce, za to mají děti našeho lidu pořád zůstati nádeníky a otroky německého kapitálu? Nebudou-li naše děti míti příležitost vychoditi alespoň nižší střední školu, nikdy nebudou moci býti přijati do státních úřadů a místa obsadí se nepřáteli tohoto státu, znajícími českou řeč.“ Teprve výnosem z 21. srpna 1924 zřídilo MŠANO reformní reálné gymnázium v Karlových Varech. Prozatímním správcem a později ředitelem byl jmenován PhDr. Michal Hynais. Výuka začala 18. září 1924 ve zmíněné budově české menšinové obecné školy a probíhala ve dvou ročnících. Slavnostní otevření gymnázia se uskutečnilo na státní svátek 28. října za přítomnosti představitelů všech státních úřadů, podniků a korporací v Karlových Varech. Průčelí budovy bylo ozdobeno dekorací ve státních barvách, v popředí bylo poprsí prezidenta Masaryka. Nadšení trochu zchladil Michal Hynais, který v zahajovací řeči zdůraznil také problémy, s nimiž se škola potýkala. Největší potíže působila mimořádná drahota v Karlových Varech, neboť žáci školy patřili k chudším vrstvám. „Dojížďky z bližšího i vzdálenějšího okolí, uvolněné mravy světového lázeňského města, neurovnané poměry rodinné, nevážnost k duševní kultuře, to vše má zhoubný vliv na mládež a způsobuje učiteli ve vychovatelské práci mnohou trampotnou chvíli. Ale snad i zde najdeme dosti mravní síly a idealismu, kterým bychom překonali těžké poměry doby a místa. Vědomí, že pracujeme pro demokratický stát československý a národní svobodu těžce nabytou nám bude posilou.“

První ředitel gymnázia Michal Hynais se narodil 29. září 1879 v Plzni. Gymnázium absolvoval ve svém rodišti, univerzitu v Praze, Lvově a ve Vídni, kde také získal aprobaci z dějepisu, zeměpisu a češtiny a dosáhl doktorátu. Poté působil v Přerově a v Brně, kde též učil ruštinu na vysoké škole zemědělské. V roce 1924 byl povolán do Karlových Varů, kde zůstal až do své smrti (11. května 1937). Poslední rok svého života již funkci ředitele nemohl vykonávat v důsledku ztráty zraku.

V letech 1923–1926 postavila Ústřední matice školská v Rybářích internát v dnešní Šmeralově ulici čp. 489/32. Internát tvořily dvě budovy. Prvního ledna 1927 se do přední budovy nastěhovalo gymnázium, zatímco zadní budova sloužila k ubytování žáků (tato budova již nestojí). Přední budova měla 8 učeben, z nichž jedna sloužila jako kreslírna a další jako učebna fyziky. Protože přibývalo žáků a otvíraly se další ročníky, museli být žáci umístěni i v těchto učebnách. V přízemí byla 9. září 1929 odhalena busta bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. Gymnázium nemělo vlastní tělocvičnu ani hřiště. Tělesná výchova probíhala v tělocvičně obecné a měšťanské školy v Rybářích, jež byla naštěstí vzdálena jen několik desítek metrů. Za pěkného počasí se cvičilo venku. Za roční poplatky 500 Kč propůjčily svá hřiště Sokol v Karlových Varech poblíž Ohře a Sportovní klub Slavie na Růžovém vrchu.

V květnu 1933 získal konečně ústav vlastní budovu čp. 1247/2 v dnešní Poděbradské ulici. Byla postavena roku 1923 pro Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Karlových Varech, od něhož byla státem odkoupena. Firma Šimůnek a Lukarsch z Mariánských Lázní provedla úpravu budovy a vyučování v ní bylo zahájeno 15. května 1933. Zde již žáci měli vlastní tělocvičnu, jejíž rozměry však byly nevyhovující – 7 x 10 m. Za příznivého počasí se cvičilo na zahradě ústavu, případně i nadále na hřišti S. k. Slavie a tělocvičné jednoty Sokol.

Činnost školy byla přerušena událostmi roku 1938. Ústav byl změněn na dívčí německou střední školu. Koncem okupace se škola změnila ve vojenský lazaret. V květnu 1945 byla obsazena vojáky Rudé armády a po jejich odchodu zůstala opuštěna a vystavena vandalům. Nicméně ještě v témže roce se podařilo opět zahájit výuku pod vedením profesora Bohumila Macáka, který přišel do Karlových Varů z Berouna.

Antonín Mařík, Státní okresní archiv Karlovy Vary