Vystoupení tanečníka Masami Kuni v Karlových Varech v roce 1944 pod taktovkou Říšského úřadu propagandy
Nejenom středověké archiválie, ale i moderní materiál může poskytnout zajímavé informace. Např. při pořádání fondu Archiv města Karlovy Vary byl v materiálu z doby okupace nalezen spis, v jehož příloze byly uloženy v obálce fotografie jakéhosi japonského tanečníka, které, jak vysvitne z dalšího textu, by zde vlastně vůbec neměly být. Spis dokládá pozoruhodné vystoupení tohoto umělce v Karlových Varech.
V dobách druhé světové války byl kulturní život značně omezen. Především sem nemohlo přicházet nic ze zemí, s nimiž Říše vedla válku. Ostatní kulturní představení byla kontrolována, přesto bez zahraničních kulturních vystoupení zdejší lidé nezůstali. Jedním z mála zahraničních umělců, kteří přijeli do Karlových Varů, byl světoznámý tanečník Masami Kuni. K jeho pozvání došlo na základě nařízení Říšského úřadu propagandy a měl to zajistit Kulturní úřad města Karlovy Vary. Německo uzavřelo s Japonskem dohodu o kulturní výměně a v rámci této dohody byl propagován i zmíněný tanečník.
Umění, špionáž nebo propaganda?
Masami Kuni se všude vydával za Japonce, ve skutečnosti to byl Korejec a jeho skutečné jméno znělo Bak Yeong-in. Narodil se v Ulsanu na území dnešní Jižní Koreje 2. ledna 1908 a jeho rodiče náleželi k významnému aristokratickému rodu. Korea byla po vítězství Japonců nad Ruskem ve válce v letech 1904–1945 ovládána Japonci. V těchto dobách Bak Yeong-in si dal japonské jméno Masami Kuni a začal se vydávat za Japonce. V roce 1934 ukončil studium na Tokijské univerzitě a poté odešel do Berlína, kde absolvoval Národní školu tance. V Německu prožil téměř deset let, také se tam oženil a v té době byl propagátorem nacismu. V Berlíně měl svůj vlastní sekretariát v rámci Japonského institutu. Jeho činnost v Evropě se ovšem neomezovala pouze na propagaci japonského umění, zabýval se rovněž placenou špionáží ve prospěch japonského císařství.
V karlovarském hotelu Střelnice vystoupil Masami Kuni 18. března 1944. Před vystoupením byl karlovarskému městskému kulturnímu úřadu zaslán propagační materiál, jehož součástí byly fotografie, u nichž bylo na druhé straně i v korespondenci vyjádřeno přání, aby byly vráceny zpět. To se nestalo a díky tomu si je můžeme prohlédnout i my. Jedna z nich je opatřena vlastnoručním podpisem Masami Kuniho. Dále byly zaslány recenze v tisku, z nichž se dovídáme, že Masami Kuni se svým programem vystupoval v řadě německých měst (v Berlíně, Königsbergu – dnešním Kaliningradě v Rusku, Hamburku a Stralsundu), ale i jiných evropských městech (v Sofii, Bukurešti, Římě či Florencii). Asi nás nepřekvapí, že veškerý tisk o něm psal v superlativech.
Stavění mostů mezi spojenci na účet města
Masami Kuniho doprovázela klavíristka Hildegard Schmidtová, prý znalkyně japonské hudby. Jeho program obsahoval deset čísel. Nejvíce bylo oceňováno číslo „Voda“, při němž tanečník pohyby rukou představoval malé vlnky při prameni potůčku až po velké vlny veletoku, vlévajícího se do moře. Úspěch sklidily tři japonské lidové tance i tanec s maskami Shiki, při němž se znázorňovala čtyři roční období. Další tance bychom mohli označit za pantomimu: Vzpomínka na starý zámek (syn starého šlechtice se vrací do rodného zámku), Mari (tanec mladého muže, který si hraje s míčem), Posel Hikyaku nese psaní a Snění jednoho rybáře. Do programu byly zařazeny i dva tance z opery Turandot. Klavíristka předvedla také soudobou japonskou klavírní hudbu od Bunya Koh a Ogihara. Při některých číslech zazněla hudba na tradiční japonské nástroje, která však byla hrána z gramodesek. Hedvábné japonské barevné kostýmy byly pastvou pro oči. O vystoupení vyšel v místním tisku kratší článek, který neopomněl zdůraznit „stavění mostů mezi Západem a jeho spojenci“, čímž se přiznalo, že vystoupení mělo politický charakter.
Masami Kuni si byl vědom své ceny, a proto si stanovil podmínky, které musely být dodrženy. Náklady na cestu vlakem první třídy pro něj i klavíristku hradilo město, jež muselo zajistit odvoz z nádraží i ubytování ve dvou jednolůžkových pokojích s koupelnou. Dále byly přesně stanoveny rozměry jeviště, osvětlení reflektory, jaké barvy mají být použity atd. Za vystoupení požadoval 800 říšských marek (RM) pro sebe a 150 RM pro klavíristku. Vstupné se pohybovalo od 2 RM na balkoně v zadních řadách až po 6 RM v přízemí v předních řadách a v lóžích. To nebylo laciné, obnášelo to zhruba výdělek dělníka nebo jiného pracovníka za jeden den v závislosti na kvalifikaci. K dispozici bylo 600 lístků a téměř všechny byly prodány za celkem 2326 RM, ovšem 108 lístků bylo rozdáno zdarma. Čistý zisk činil 821 RM. Pro porovnání – krátce předtím tu zahrála Pražská filharmonie, na kterou byly prodány lístky za 4375 RM a čistý zisk po odečtení výdajů činil 943 RM.
Masami Kuni napsal řadu odborných knih o tanci. Zemřel 4. dubna 2007 v Los Angeles ve věku 99 let.
Antonín Mařík, Státní okresní archiv Karlovy Vary
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Archiv města Karlovy Vary, kar 3949, inv. č. 7068.
GAMNITZER, Anton. Japan: Kunsttanz und Musik. Karlsbader Tageszeitung, 1944, roč. 85, č. 67 (20. 3.), s. 3.
Karlsbader Tageszeitung, 1944, roč. 85, č. 63 (15. 3.), s. 3; 1944, roč. 85, č. 65 (17. 3.), s. 3.
PhDr. Antonín Mařík působí jako archivář ve Státním okresním archivu Karlovy Vary.