Rodina Knollů patřila po staletí v Karlových Varech k nejpřednějším rodinám a její členové vynikli v různých oblastech života. V tomto příspěvku bych chtěl vzpomenout dva z nich – Johanna Petera Knolla a jeho syna Friedricha Knolla.
Johann Peter Knoll, jenž se narodil 2. srpna 1797, se stal zámožným obchodníkem, kterému patřil dům Kávovník v Mlýnské (dnes Lázeňské) ulici. Prvního srpna 1835 převzal funkci městského hospodáře (v originále Anwalt) a jako předseda hospodářské konference se vyjadřoval ke všem ekonomickým otázkám města. Když byla na základě zákona č. 170 ze dne 17. března 1849 ustavena nová obecní správa, jíž se obec stala základní správní jednotkou ve státě, byl Johann Peter Knoll v září 1850 zvolen představeným měšťanského výboru. Tento název se užíval pro funkci starosty. Volební období mělo být tříleté, avšak v době tzv. Bachova absolutismu se volby nekonaly, a tak měšťanský výbor pracoval až do roku 1861. Ve volbách v roce 1861 byl Knoll znovu zvolen do čela města. Pro obecního představeného se začal užívat název Bürgermeister, což můžeme překládat slovem starosta. Toto označení se ostatně užívalo již před rokem 1850. Johann Peter Knoll funkci starosty obhájil při volbách v září 1864 a poté znovu v září 1866, a tak v této funkci řídil město až do listopadu 1870. Zemřel 6. února 1874.
Doba, v níž Johann Peter Knoll řídil město, se vyznačovala zahájením jeho rozkvětu, který pak vrcholil v letech před první světovou válkou. Za největší úspěch starosty Knolla lze považovat předání lázeňství do správy města. Zástupci města si vymohli, že byl zrušen lázeňský statut, který byl městu vnucen za Bachova absolutismu a jímž bylo lázeňství zcela podřízeno státu. Město Karlovy Vary vyslalo 3. března 1868 delegaci, jež dosáhla toho, že dne 27. října 1868 byl vydán zákon č. 38, jímž bylo upraveno lázeňství nejenom v Karlových Varech, ale i v Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Teplicích. Zrušením lázeňských komisí byl odstraněn dozor ze strany státu. Starostovi bylo přiznáno právo stanovovat lázeňskou taxu a obchodní taxu. Takto získané prostředky bylo možno využít k rozvoji města.
Po dobu svého dvacetiletého řízení města zavedl Knoll nový chod úřadu, odstranil četné nedostatky a mnohými stavbami povznesl město na světovou úroveň. Hned na počátku jeho působení ve funkci starosty byla postavena nová budova pro okresní úřad a okresní soud, v níž dnes sídlí Muzeum Karlovy Vary. Začaly se budovat velké lázeňské ústavy, které nahradily zastaralý způsob poskytování koupelí lázeňským hostům v domech, v nichž byli ubytováni. První z nich byl Vojenský lázeňský ústav, po němž následoval tzv. Kurhaus, tj. dnešní Lázně III. V těchto ústavech bylo možno poskytovat tehdy nejmodernější lázeňské procedury. Byly zahájeny přípravy ke stavbě kolonády Nového pramene. Zásluhy starosty města Knolla ocenilo město čestným občanstvím.
Jedním ze synů Johanna Petera Knolla byl Friedrich Knoll (*13. září 1825). Od mládí tíhnul k hudbě, což způsobovalo v rodině četné konflikty s otcem, který měl o jeho budoucnosti jiné představy. Musel ustoupit a převzít po otci jeho obchod. Spolu se svým švagrem Heinrichem Mattonim si v letech 1857–1866 pronajal vývoz minerální vody. I když se jednalo o velmi výnosnou činnost, Friedrich Knoll se v ní moc neosvědčil, takže v dalších letech Mattoni pokračoval v podnikání již bez něho. Jemu to příliš nevadilo, neboť se mohl více věnovat své lásce, tj. hudbě. V ní byl rozhodně úspěšnější než v obchodování. Stal se členem Karlovarského hudebního spolku a posléze založil jeho odnož Mužský sbor Karlovarského hudebního spolku. Roku 1861 složil svou první píseň Der Frühling (Jaro). Následovaly další skladby. V roce 1870 zkomponoval slavnostní mši, která byla hrána při svěcení pramenů a jiných slavnostních příležitostech, např. 24. dubna 1874 při oslavách stříbrné svatby císařského páru v karlovarském kostele. V roce 1876 napsal předehru k velké opeře Kirmeß, kterou často hrál Lázeňský orchestr, ovšem o opeře samotné není nic známo. V karlovarském a též olomouckém divadle byla uvedena opera Liebe am See (Láska na moři) a opereta Fräulein Frau (Slečna paní). V posledních letech života se obrátil ke kostelní hudbě. Mimořádné pocty se Knollovi dostalo, když byl roku 1876 jmenován čestným členem Vídeňského Schubertova svazu. Knoll často hrál v děkanském kostele na varhany. Naposledy si zahrál 22. dubna 1894. Dne 25. května téhož roku zemřel.
Mnohé rukopisy jeho děl byly zničeny, protože po jeho smrti je příbuzní používali jako balicí papír. Ve Státním okresním archivu Karlovy Vary je uloženo několik jeho skladeb. Šest z nich se dochovalo ve fondu Karlovarský symfonický orchestr Karlovy Vary, pět skladeb se nalézá ve fondu Mužský pěvecký spolek Karlovy Vary a ve sbírce hudebnin archivního fondu Děkanský úřad Karlovy Vary I je evidována jeho skladba Rorate coeli. Jednotlivé skladby by se mohly nacházet i v některých bavorských archivech.
Antonín Mařík, Státní okresní archiv Karlovy Vary
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Karlovy Vary, fond Archiv města Karlovy Vary, inv. č. 2272, kniha K 2126.
SOkA Karlovy Vary, fond Karlovarský symfonický orchestr Karlovy Vary.
SOkA Karlovy Vary, fond Mužský pěvecký spolek Karlovy Vary.
SOkA Karlovy Vary, fond Děkanský úřad Karlovy Vary I.
SOkA Karlovy Vary, fond Sbírka soudobé dokumentace.
KAUFMANN, Moritz. Friedrich Knoll. Ein Alt-Karlsbader Komponist. Deutsche Tageszeitung, 1929, roč. 70, č. 252 (3. 11.), s. 17–18.
TYŽ. Einige handschriftliche Kompositionen des Alt-Karlsbader Komponisten Friedr. Knoll in der Gerümpelmesse gefunden. Deutsche Tageszeitung, 1933, roč. 74, č. 235 (13. 10.), s. 2–3.
MAŘÍK, Antonín. Správa města, písaři a archiv Karlových Varů. Sborník archivních prací, 1998, roč. XLVIII, č. 1, s. 105–187.
Prökl, Vinzenz. Geschichte der königlichen Stadt Karlsbad: historisch, statistisch und topographisch dargestellt. Karlsbad, [1883], s. 344.
Weinmann, Josef. Egerländer biografisches Lexikon mit ausgewählten Personen aus dem ehemaligen Reg.-Bez. Eger. Bd. 1, A–M. Bayreuth, 1985, s. 266.
PhDr. Antonín Mařík působí jako archivář ve Státním okresním archivu Karlovy Vary.